Standart

Barzoj - rok 1930
 

BARZOJ – RUSKÝ CHRT

(Russkaya Psovaya Borzaya)

 

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 04.09.2019.

POUŽITÍ: Lovecký chrt, pes pro dostihy a coursing. Barzoj je lovecký chrt především pro štvaní zajíců a lišek, méně pro lov vlků. Spojuje vysokou obratnost s vytrvalostí a velkou schopností ulovit zvěř. Úspěšně používaný pro coursing a dostihy.

 

KLASIFIKACE FCI: Skupina 10 Chrti.

Sekce 1 Chrti dlouhosrstí nebo s praporci.

Se zkouškou z výkonu.

Barzoj - rok 2000

 

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: 

Počátek historie vzniku barzoje se datuje do doby mongolské/tatarské expanze v 15. století. Tataři používali chrty arabského původu – koutsi, zatímco ruští lovci chrty neměli. Při lovu užívali mimořádně silné a sveřepé psy lošuja, kteří byli schopní chytit a zabít jelena či dokonce losa. Kříženci psů koutsi a lošuja se stali prototypem barzoje. Tito psi byli zobrazeni na modlitební knize velkoknížete Vasilije III., otce cara Ivana Hrozného. Přilití krve polského chrta během 16. a 17. století dodalo jejich potomkům ušlechtilost. Rostoucí sláva těchto psů překročila hranice ruského impéria. Další vývoj plemene ovlivnilo křížení se psy klok – obrovskými, silnými a divokými vousatými kurljandskými chrty. Jejich potomci byli již bez vousu, s delší jemnější srstí. Především oni dali vzniknout typu barzoje s hustou srstí na trupu („gustopsovoj“ typ). 

Ve stejnou dobu se po přidání krve greyhoundů do plemene objevil krátkosrstý typ barzoje („čistopsovoj“typ). Krev horských a krymských chrtů známých svou vytrvalostí, byla použita později. Barzoj je výsledkem tohoto mnohoplemenného křížení. Pozornost, hbitost a rychlost barzoje při pronásledování zvěře, jeho schopnost bleskurychle zaútočit a obratně se jedním rázem vypořádat s kořistí, jeho útočnost a odvaha, všechny tyto důležité vlastnosti se ukázaly být velmi užitečnými při lovu zvěře na krátkou vzdálenost v obtížném terénu. Barzojové byli rovněž úspěšně používaní k lovu ve stepích, kde od nich byla vyžadována práce na delší vzdálenost. V 18. a 19. století se objevil lov zvěře za pomoci velké smečky chrtů a honicích psů a speciálních koní „hunterů“. Tyto lovecké smečky sestávaly až z několika set psů a lišily se jedna od druhé typem psů a pracovními schopnostmi. 

Peršinská smečka velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče Romanova byla obzvláště proslulá pro vynikající krásu psů, jejich rychlost a vášeň pro lov. První sjezd milovníků barzojů byl zorganizován v roce 1874, ale až v roce 1888 přijala Moskevská lovecká společnost první standard plemene, kde byl sjednocen typ barzoje. Autorem tohoto standardu byl N. P. Jermolov. Základní principy tohoto standardu zůstávají stejné i přes změny provedené ve 20. a 21. století – v letech 1925, 1939, 1951, 1963, 1969, 1980, 1993, 1995 a 2006.

               

CELKOVÝ VZHLED: Vysoký pes aristokratického vzhledu, štíhlý a silný, harmonicky stavěný, spíše vysokonohý, v těle poměrně úzký. Lehce prodloužený formát. Feny delší než psi. Kůže tenká, pružná, bez vrásek. Svaly suché, dlouhé, velmi dobře vyvinuté.

Kostra silná, ale ne mohutná.

 

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

U psů je výška v kohoutku shodná nebo o 1-2 cm větší než výška v nejvyšším bodu oblouku horní linie (v místě 1. – 2. bederního obratle).U fen jsou obě výšky stejné.Délka trupu poněkud přesahuje výšku v kohoutku.Hloubka hrudníku téměř odpovídá polovině kohoutkové výšky.Výška v loktech mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky.Délka tlamy od nosní houby ke stopu je o něco větší, než je délka mozkovny od stopu po týlní hrbol. 

POVAHA/TEMPERAMENT: Klidný temperament; vizuální reakce na podněty dobře patrná. Typické chování při lovu: před spatřením zvěře – pomalý klus případně krok; při štvaní zvěře – plný cval. Postoj k lidem je neutrální až přátelský.

 

HLAVA: Aristokratická, úzká, dlouhá, přiměřená k celkovému vzhledu; tak suchá, že velké cévy prosvítají kůží. Při pohledu ze strany tvoří horní linie hlavy dlouhou, lehce klenutou linii. Nadočnicové a jařmové oblouky nevýrazné.

 

MOZKOVNA:

Lebka: Při pohledu shora úzká, tvaru protáhlého oválu. Při pohledu ze strany téměř plochá. Týlní hrbol dobře patrný.

Stop: Stěží viditelný.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Velká, při jakékoli barvě srsti vždy černá, vzhledem k dolní čelisti značně vystupující.

Tlama: Dlouhá, suchá, v celé délce dobře vyplněná, rovná nebo mírně klenutá, blízko nosní houby menší hrbolek. Délka tlamy od špičky nosní houby ke stopu je o něco větší, než délka mozkovny od stopu po týlní hrbol.

Pysky: Pevné, dobře přiléhající, jemné, při jakékoli barvě srsti černě lemované.

Čelisti / Zuby: Zuby bílé, silné, řezáky těsně u sebe; špičáky nejsou postavené příliš daleko od sebe. Nůžkový skus. Klešťový skus je povolený, ale ne žádoucí. Chrup úplný. Chybění M3 a jednoho nebo dvou P1 je povoleno.

 

Líce: Ploché, nevystupující.

 

Oči: Velké, mandlového tvaru, tmavě hnědé až hnědé; oční víčka černě lemovaná, pevně přiléhající.

 

Uši: Malé, tenké, pohyblivé; špičaté, kryté krátkou srstí. Nasazené nad úrovní očí, těsně přiložené k hlavě, směřující dozadu a dolů směrem k šíji. Špičky boltců leží blízko u sebe, směřují dolů a těsně přiléhají ke krku. Při vzrušení psa jsou uši nesené výše a jejich špičky směřují do stran nebo kupředu. Někdy je jedno ucho nebo obě uši vztyčené jako u koně.

 

Krk: Dlouhý, suchý; svalnatý; lehce klenutý; oválný (mírně ze stran zploštělý), středně vysoko nasazený.

 

TRUP:

Horní linie: Tvoří plynulý oblouk.

Kohoutek: Nevýrazný.

Hřbet: Široký, svalnatý, pružný, pohyblivý.

Bedra: Spíše delší, klenutá, svalnatá, široká. Spolu s hřbetem tvoří plynulý oblouk, který je výraznější u psů, než u fen. Nejvyšší bod oblouku je v jeho prostředku, což je v místě prvního nebo druhého bederního obratle.

Záď: Dlouhá, široká, mírně šikmá. Šířka zádi měřená mezi kyčelními hrboly nesmí být menší než 8 cm.

Hrudník: V průřezu oválný, hluboký, ne úzký, ale také ne širší než záď; dosahuje téměř k loktům. Při pohledu z boku předhrudí poněkud vystupuje, nejvíce v úrovni ramenního kloubu. V lopatkách je hrudník plošší, k volným, velmi krátkým žebrům, se pomalu rozšiřuje.

Spodní linie a břicho: Prudce stoupá do slabin, břicho silně vtažené.

 

Ocas: Srpovitý nebo šavlovitý; tenký, dlouhý; s hustou a bohatou vlajkou. Protažený mezi pánevními končetinami a přes slabinu musí dosahovat až ke kyčelnímu hrbolu nad touto slabinou. V přirozeném postoji visí ocas dolů. Při pohybu se zvedá, ale ne nad úroveň horní linie trupu.

 

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Suché, svalnaté; při pohledu zepředu dokonale rovné a rovnoběžné. Svalstvo plecí dobře vyvinuté. Výška v loktech mírně přesahuje polovinu kohoutkové výšky.

Plece: Lopatky dlouhé a šikmé.

Nadloktí: Dlouhá, mírně šikmá. Ramenní kloub výrazně patrný.

Lokty: Rovnoběžné se středovou rovinou trupu nebo mírně vybočené.

Předloktí: Dlouhá, suchá, oválného průřezu; při pohledu zepředu úzká, při pohledu ze strany široká, loketní klouby silně vyvinuté.

Nadprstí: Delší, mírně šikmá.

Přední tlapky: Suché, úzké, klenuté, prodlouženého oválného tvaru („zaječí“). Prsty dlouhé, sevřené; drápy dlouhé, silné, dotýkající se země.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Suché, kostnaté, svalnaté, dobře zaúhlené. Při pohledu zezadu rovné a rovnoběžné, jejich postoj je poněkud širší než u hrudních končetin. V přirozeném postoji mírně zakročené. Pomyslná kolmice, spuštěná ze sedacího hrbolu, musí probíhat po přední hraně hlezna a nártu. Všechny klouby mají být dobře zaúhlené. Všechny svaly pánevních končetin velmi dobře vyvinuté, obzvláště na stehnech.

Stehna: Dlouhá, přibližně stejné délky jako lýtka.

Lýtka: Dlouhá, přibližně stejné délky jako stehna.

Hlezna: Objemná, suchá, kostnatá.

Nárty: Krátké, kolmé, rovné.

Zadní tlapky: Suché, úzké, klenuté, prodlouženého oválného tvaru („zaječí“). Prsty dlouhé, sevřené; drápy dlouhé, silné, dotýkající se země.

 

CHODY / POHYB: Typický pohyb každodenního života je dlouhý, volný, lehký klus. Při lovu je pohybem mimořádně rychlý cval.

 

KŮŽE: Tenká, pružná, pevně přilehlá bez vrásek.

 

OSRSTĚNÍ:

Srst: Dlouhá, pružná, hedvábná, hebká, zvlněná nebo tvořící velké kadeře, malé kadeře jsou povolené. Na různých partiích těla je srst různé délky: na hlavě, uších a vnitřní straně končetin je srst velmi krátká, přiléhající; na šíji a horní linii trupu je srst delší a často zvlněná; na vnější straně stehen a na žebrech je srst kratší a může tvořit jemné kučery. Dosti dlouhé a lesklé jsou závěsy srsti na krku (bohatý „rukávník“), na spodní straně hrudníku a břicha, na zadní straně hrudních končetin a stehen, na spodní straně ocasu („vlajka“). U kořene ocasu jsou obvykle krátké kadeře.

Barva: Bílá; plavá různých odstínů (červeno-plavá, šedo-plavá, stříbro-plavá: plavá se světle šedým stínováním); světlečervená nebo světlešedá u kořínků srsti při tmavočervené nebo šedé hlavní barvě; sobolí = červená s černým přehozem často spojená s černou maskou; šedá (od popelavé po žlutavě šedou); žíhaná = plavá, červená nebo šedá základní barva s tmavými pruhy či mramorováním; červená; černá a přechodné barvy mezi červenou a černou. Všechna zbarvení mohou být jednobarevná, či kombinovaná s bílou nebo tříslovou. Každá barva má tendenci být ke konci dlouhé srsti světlejší.

Každá barva od bílé do černé v jakékoli kombinaci je přípustná, s výjimkou hnědé, modré a izabelové a jejich odstínů – to znamená dilutovaných barev bez černé nosní houby.

 

VÝŠKA:

Žádoucí výška v kohoutku: psi: 75 – 85 cm.

feny: 68 – 78 cm.

 

VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných znaků by měla být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa a jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.

 

Kohoutková výška větší nebo menší o 2 cm, než je uvedeno ve standardu.

Délka těla větší o 10% nebo menší o 5% než je výška v kohoutku.

Nedostatečně velké oči; hluboko posazené; okrouhlé; světlé (všechny odstíny oříškové barvy).

Malé zuby; mezery mezi zuby; chybění 1x nebo 2x P2. Chybění jednoho nebo více řezáků následkem úrazu, pokud je možné přesně posoudit skus.

Horní linie trupu není dostatečně plynulá. 

Výrazný kohoutek. Klenutí není symetrické. Nejvyšší bod horní linie viditelně posunutý směrem k zádi.

Nedostatečně vtažené břicho; objemné; visící.

Kratší ocas, příliš vysoko nesený, zahnutý do strany, špička stočená do kroužku.

Hojné skvrnky na těle stejného odstínu jako je základní barva.

Příliš rovná, huňatá, matná, rozcuchaná srst; závěsy a vlajka nedostatečně vyvinuté; nedostatek krycí srsti. Na celém těle srst stejné délky; srst v línání příliš tvrdá. 

VÁŽNÉ VADY:

Hrubá, masitá hlava krytá volnou, silnou kůží; visící pysky. Při pohledu ze strany tupé zakončení tlamy díky nedostatečně vystupující nosní houbě. 

Příliš výrazný stop.

Nedostatečně tmavý pigment nosní houby, očních víček nebo pysků při všech zbarveních. Částečná depigmentace nosní houby, pysků, víček (růžové skvrny bez známek následků zranění).

Malé oči; žluté oči; špatné vidění – slabozrakost; třetí víčko příliš vyvinuté.

Absence jakéhokoli zubu, který nebyl uvedený výše mezi vadami.

Uši nízko nasazené; nepřiložené k hlavě a nesměřující dolů podél šíje; posazené daleko od sebe; příliš velké; tlusté, těžké, hrubé se silnou chrupavkou; zaoblené špičky.

Délka těla větší o více než 12% nebo menší o méně než 3% než je výška v kohoutku. 

Výška v kohoutku větší nebo menší o více než 2 cm.

Vysoko nebo vodorovně nasazený krk, kruhový v průřezu.

Horní linie klesající od výrazného kohoutku ke kořeni ocasu; přehnaně klenutý hřbet, u psů-samců rovný hřbet.

Úzká bedra, krátká, příliš dlouhá (délka beder je shodná s délkou hřbetu), rovná.Břicho nevtažené.

Hrudní končetiny masivní, s kostmi v průřezu kruhovými.

Masité tlapky, okrouhlé nebo ploché, rozevřené prsty.

Krátký, silný ocas, bez vlajky.

Na těle syté skvrnky jiné barvy, než je základní barva; barva nesvětlající ke konci dlouhé srsti.

Bohatá srst na celém těle, nadměrná podsada, hrubá, tvrdá, štětinatá srst mimo línání, chybění závěsů. 

VYLUČUJÍCÍ VADY:

Agresivita nebo přehnaná bázlivost.

Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality musí být diskvalifikován.

Barva: hnědá (kakaová, kávová, čokoládová); modrá; izabelová, dilutované barvy s nosní houbou jinou, než černou.

Úplná depigmentace nosní houby, víček, pysků (růžové).

Oči: všechny odstíny šedé, zelené, modré; oči rozdílně zbarvené.

Chrup: předkus nebo podkus; zkřížené čelisti. Nekompletní řezáky, pokud jsou těsně přiložené k sobě; chybění nejméně jednoho špičáku, pokud to není po úrazu. Vadné vzájemné postavení horních a dolních špičáků.

Vadné vzájemné postavení čelistí.

Končetiny: Vadně zaúhlené. Paspárky.

Ocas: zkřivený, vývrtkovitý; zálomek (srostlé obratle); kupírovaný, i jen zčásti;

 

Pozn.:

Psi (samci) musejí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.

Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.